08.06.2019 se uskutečnil náš plán ujet Cyklostezku Praha - Vídeň. Toto se nám podařilo během 7 dnů uskutečnit.
Jeli jsme ale pouza na české straně, takže Rakousko jsme nenavštívili.
Několik záběrů z naší cesty
Postřehy z výletů
1.VÝLET
Dne 04.04.2009 se uskutečnil opět jeden z výletů plánovaných v Karlově kalendáři. Sraz byl jako vždy v 9:00 hod.u krámu pana Gajdoše. Sešlo se celkem 14 cyklistů a jedna cyklistka. Proběhlo nezbytné fotografování a potom se vyrazilo. Opět přijel i Petr z Prahy. Cesta ubíhala jako po másle, počasí bylo pro cyklistiku přímo ideální. První zastávka byla ve Velemyšlevsi, kde si většina zúčastněných dala povzbuzení v místním krámku. O jaké se jednalo je snad každému jasné. Po vytroubení hnědých lahví (zelené se již nedělají) se pokračovalo stále po silnici. Mnozí propagovali jízdu podél potoka, ale znalci měli již s touto trasou své zkušenosti. Po jedné takové vyjížďce jsem asi půl roku čistil kolo a ještě dnes nese stopy z této "překrásné trasy". Kila bahna, to opravdu nemusím.Pokračovalo se dále a další osvěžovna byla už ani nevím kde. Vzhledem k pokročilému stáří si to nepamatuji. Vím, ale jistě, že ani já jsem tentokrát neodolal a zavdal si rezavého moku také. Jenom Jarda zvaný "džusík" odolal. Vzhledem k tomu, že bylo dost času a naše vyjížďky jsou spíše závodyměli jsme tedy ještě dostatečnou dobu na to abychom dojely do Počerad do restaurace "U Tomáše", kde měl být oběd. Karel tedy jako správný vůdce smečky hbitě zareagoval a trasu úměrně prodloužil. K Tomášovi jsme tedy přijeli přesně v čase oběda. Po vydatném obědě a opravdu notném osvěžení v podobě několika piv jsme vyrazily směrem k domovu. Na cestě zpět ještě došlo k mírnému zakufrování, kterého jsem se jako věšinou vždy, stal hlavním aktérem. Dorazilo se vesnice zvané Hošnice a zde se opět mohutně popíjelo pivo. Po absolvování tohoto osvěžení jsme jeli již opravdu domů. Nakonec jsem ale zjistil, že několik slabších jedinců opustilo naš pivní komando a jalo se opravdu směřovat k domovu. 
Ne však my. Úplně nakonec jsme skončili v restauračním zařízení zvaném "RÉVA", které je zaplať Pán Bůh už v katastru města Chomutova. Zde jsem již po jednom pivu odpadl i já. Musím poznamenat , že se mi tyto vyjížďky opravdu moc líbí, i když na druhou stranu dost lezou do peněz. Možná budou i tací, teří budou na tyto zápisky hodně nazlobení. Prý kazím pověst všem slušným cyklistům. Je ale potřeba si uvědomit, že tyto stránky mohou číst jen ti, kterým byla zaslána nebo sdělena tato adresa. Mám dojem, že ke kolu to jedno nebo dvě piva prostě patří. Jestli kazím pověst to už si přeberte jak chcete.
Žijeme však jen jednou a proto "Ať žije zdravé sportování".
2.VÝLET
Již tradičně každým rokem touto dobou vyjíždí stejná parta lidí na oslavy 1.máje do malé vesničky uprostřed Českého středohoří. Přesto, že jsem se tohoto výletu ještě nikdy nezúčastnil pokusím se vylíčit atmosféru tak jak jsem slyšel vyprávět. Podmínkou účasti v prvomájovém průvodu bylo, že kola na nichž se do Sutomi dojelo musí být ozdobena. Tuto podmínku cyklisté splnili pentlemi z krepového papíru. Tyto výlety jsou na několik dní a tak se většinou spalo přímo v Sutomi ve škole. Tentokrát tam byla ubytována jiná parta a tak se muselo spát v kempu v opárenském údolí nedaleko obce Opárno.Jen tak z legrace jsem jednou u piva pronesl, že je tam přijedu navštívit.Jelikož si docela potrpím na dané slovo vyrazil jsem tedy 1.května do Sutomi. Chtěl jsem vyjet v 6:00 hod ráno, ale vzhledem k počasí, které v tu chvíli panovalo jsem nakonec vyrazil až v 10:30. V Sutomi jsem byl kolem druhé hodiny a tak jsem znaven usedl do hospůdky naproti škole kde již seděli sutomští občané v notně rozveseleném stavu. Vzpomínali na staré "dobré časy" a při konzumaci jsme se všichni dobře bavili. Potom jsem se začal zajímat kde najdu tu cyklistickou bandu, ale kupodivu nikdo nevěděl přesto, že o partě cyklistů mluvili a věděli o koho jde. Pan hostinský se vymluvil na sklerózu a já jsem mu tu svoji také potvrdil. Nakonec jsem si vzpoměl na Opárno, protože jsem měl zrovna opar na rtech. Místní mi vysvětlili cestu a tak jsem svoje soukmenovce našel. Kemp byl docela hezky umístěný a nálada byla dobrá neboť ten den se zrovna pořádal znamý turistický pochod na Lovoš. 
Sedl jsem si tedy zatím do místní restaurace dá-li se to tak nazvat a pojal jsem lemtat pivo. Bylo dost teplo. Později si ke mně přisedli tři praví exoti. Byla s nima legrace a ačkoli tak nevypadali byli to cyklisti. Požádal jsem je jestli si je mohu vyfotit a když souhlasili tak jsem je zmáčk.Výsledek vidíte na obrázku vpravo.